Militarizace

Je proces, kdy se společnost (ať už vědomě či nevědomě) připravuje na možný válečný konflikt. Následkem militarizace je kromě neustálého zvyšování výdajů z veřejného rozpočtu na zbrojení také rozšiřování armády, nárůst počtu zahraničních misí nebo politická podpora zbrojařských firem, které své zbraně vyváží i do nedemokratických režimů. Přesvědčení o tom, že stát musí i přes možné ztráty udržovat na ochranu svých velké množství ozbrojených složek, je pak militarismus.

Militarismus

Znamená propagaci militarismu, zbrojení a příprav k válce mezi mladými lidmi. Militarizace probíhá nejen skrze návštěvy armádních složek na školách, ale například také skrze počítačové hry, hračky s vojenskou tématikou a filmy oslavující válečné konflikty. Militarizace se poté projevuje v každodenním životě mladých lidí. Určuje, jak vnímají světové problémy a jakým způsobem řeší spory.

Militarizace mládeže v Česku

Od září 2013 je součástí rámcových vzdělávacích programů v ČR téma „obrany státu.“ Materiály pro něj vytváří program Ministerstva Obrany POKOS – Příprava občanů k obraně státu. Vojáci a vojačky při něm navštěvují žáky druhého stupně a prezentují různé aspekty své práce včetně zbraní. Armádu představují jako dobrodružství a dětem nechávají dárky s vojenskou tématikou. Taková prezentace armády ji nejen idealizuje, ale navíc vytváří představu, že jiné možnosti řešení konfliktů, jako je dialog nebo diplomacie, nemohou být účinné. Armáda ČR se prezentuje také na nejrůznějších akcích pro veřejnost, jako jsou dětské dny nebo oslavy státních svátků. Tyto akce vytváří nepravdivý obraz armády jako zcela pozitivní instituce, která je nedílnou součástí státu a hlavním aktérem v řešení konfliktů.

Militarizace mládeže je problém.

Dospívání je klíčové období, ve kterém se formuje vnímání okolního světa, a to včetně konfliktů a jejich řešení. Militarizace mládeže tak může v dlouhodobém horizontu vést k nárůstu ozbrojených konfliktů a ke vnímání násilí jako běžného způsobu řešení problémů. Omezit vliv militarizace na děti přitom lze už skrze hračky, nebo tím, jak s dětmi o válce a mezilidských konfliktech mluvíme. Je důležité vnímat násilí a armádu jen jako krajní řešení a poukazovat na dlouhodobé negativní následky ozbrojených konfliktů na obyčejné lidi. Mluvit doma s dětmi o mírovém řešení konfliktů ale k vyřešení problému nestačí, je třeba prosazovat výchovu k míru a kulturu nenásilí ve školách a v celé společnosti.